Rozhodni se pro sebe


Možná vás napadne: pro koho bych se asi tak mohla rozhodovat, když ne pro sebe? Hned vysvětlím, kam mířím, a proč stojí za to o tématu popřemýšlet.

Dneska jsem s rozhodováním pro sebe udělala následující zkušenost: potřebovala jsem odjíždět z domova v 11:30, abych byla v poledne tam, kde se mnou počítali na oběd. Bylo 10:50 a já jsem skončila s úklidem domu, kde bydlíme, a měla ještě v plánu vyzvednout baliček ze zásilkovny, která je asi 5 minut pěšky, a dojít nakoupit pár drobností.

Uvědomila jsem si, že je toho trochu moc a že pokud budu chtít všechno stihnout, budu to mít na knop a nakonec skončím ve stresu. To je moje staré známé schéma: když mám někam jet, "nutně potřebuji dodělat" ještě nějaké věci, ale pak nestíhám a spěchám, abych dorazila včas. Jsem v napětí a ztrácím pohodu.

Představa, že zařídím vše, co jsem si naplánovala, mě hodně lákala. Naopak představa, že bych původní plán nesplnila, mě naplňovala jakýmsi záhadným smutkem.

Nejde o to, dělat toho víc, abychom se cítili spokojení, ale dát váhu tomu, co děláme.

Chvíli jsem obě možnosti v sobě převalovala a začala uvažovat o změně: zajdu jen pro to, co je důležité vyzvednout dnes (protože zítra a pozítří nebudu v Praze) a co v pohodě stihnu a to další nechám na příště. Vyrazila jsem do města. Vyzvedla balíčky ze zásilkovy a pomalu se vracela domů. Původní smutek zvolna začal ustupovat a pocit klidu a jemného vnitřního uspokojení si uvnitř mě nacházel své místo. Dokázala jsem pro tentokrát poslechnout ten jemný vnitřní hlas a rozhodnout se pro sebe, nikoli pro nelítostné, plánů a nadstandartních výkonů chtivé ego, které touží po pochvale a uznání za to, kolik toho dělám  a jak rychle a šikovně vše zvládám.

Celé odpoledne jsem tohle svoje malé vítězství oslavovala :)


Chcete si o tématu pohovořit osobně?

Chcete mít v životě své potřeby
 na prvním místě?

Přijměte pozvání k setkání s rodinnými konstelacemi.