Soucit

Když dítě spadne, odře si koleno a pláče, nepotřebuje žádné vysvětlování typu: "to bude zase dobré - vždyť se ti nic tak hrozného nestalo" nebo otázky: "proč jsi běžel tak rychle" „říkala jsem ti, abys tam nelezl“ nebo dobře míněné rady co a jak příště.

To, co potřebuje, je, být viděno a objato se svou bolestí. Toho jsme schopni ale jen tehdy, jsme-li ochotni zacházet laskavě sami se sebou a mít soucit s vlastní křehkostí.