Láska, vztahy, transformace


Chceme-li se ve svém životě cítit šťastní a naplnění, je nezbytné proměnit svůj pohled na sebe samé. Narozením do tohoto světa, rozděleného na dobro a zlo, jsme se záhy naučili stejným způsobem hodnotit situace kolem sebe včetně sebe. Osvojili jsme si, že abychom byli milováni či přijímáni, musíme se chovat podle pravidel a bez ohledu na to, jak se v danou chvíli cítíme. Zafixovalli jsme si, že jsou důležití ti kolem nás, a začali se starat o to, aby byli spokojení a nám se dostalo přijetí.

Čas dětství rychle uplynul a my sami se ocitli v roli těch, komu je potřeba se přizpůsobit, protože má moc, a jehož děti (nebo podřízení atd.) ​jsou nucené zapomenout na svoje vlastní pocity a potřeby a přizpůsobit se. A tak se situace historicky opakuje stále dokola. Jako lidé jsme prožili řadu válek, útlaku, nadvlády, ústrků a ponižování. Není divu, že postrádáme zdravou úctu k sobě samým a svou hodnotu odečítáme od ocenění, kterého se nám dostává (nebo nedostává) z vnějšího světa.

Naštěstí žijeme v prostředí, kde už nemáme víc jak 70 let žádnou válku a většina z nás nemusí bojovat o přežití. Máme co jíst a nikdo nám nebere střechu nad hlavou. A nám se otevírá prostor pro náš vlastní život. Začínáme si víc uvědomovat svoje pocity, pozorujeme své emoce, zvědomujeme své myšlenkové pochody a hledáme pravdu napříč všemu, co jsme kdy slyšeli a čemu jsme uvěřili. ​ Učíme se důvěřovat​ ve svůj vlastní úsudek.

Dříve či později jsme přivedeni k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jak žijeme a dává-li nám to skutečně smysl. Pomocníky na cestě k  vědomému životu nám často bývají děti (ať malé nebo dospělé), jako tomu bylo i v mém případě. Nejsou ještě „předělané“ a odmítají dát souhlas všemu, v čem nevidí smysl. Vyžadují, abychom skutečně vnímali, co říkají a jak se cítí, a brali vážně jejich potřeby i nepohodu​, což bývá pro nás dospělé obvykle výzvou, protože jsme takovéto přijetí sami nezažili. Nastává bod obratu: donutíme je, aby se podřídily? Zlomíme je, protože máme moc a ony nás potřebuji? Nebo přehodnotíme své (přejaté) postoje a vzorce chování a přijmeme jejich poselství pravdy a míru? 

Když dáme souhlas k uzdravení vnitřních zranění, která v nás naše ratolesti svým chováním probouzejí a přiznáme se ke svým pocitům strachu a nejistoty, které skrýváme za silácké chování,  a uznáme smutek za emoci, která k nám lidem také patří, objevíme lásku jako kvalitu, která sídli v našem srdci, a která má schopnost obejmout jakýkoli čin. Pak z našich vztahů zmizí neporozumění a bolest a zavane v nich čerstvý, osvěžující vítr.


Chcete si o tématu pohovořit osobně?

Není důležité, v co věříš,
ale jakým člověkem se díky tomu stáváš.

BLOG >>

Najděte sami  sebe
za svým naučeným chováním

Proměny ve vztahu

Proměny ve vztahu

Jak naložit s nepřáteli

Jak naložit s nepřáteli

Smíření: Proč je důležité a jak ho rozeznat od rezignace

Smíření: Proč je důležité a jak ho rozeznat od rezignace

Když dovolíme svým slzám téct, ustává boj. Ponoříme-li se do svého srdce a necháme odejít smutek, staneme se soucitnějšími i plni laskavé vntiřní síly.