LÁSKA & VZTAHY

Inspirace na každý den

Čím víc lásky bude v našem srdci,
tím víc lásky bude i v našich vztazích. 

Chceme-li, aby se na nás
druzí dívali s láskou,
dívejme se tak na sebe
nejdřív my sami.


Netrpíme proto,
že nás ten druhý nemá rád,
ale proto, že jsme zavřeli
své srdce.
<


♥

Některé rány
potřebují ke svému zhojení
moře času.


Skutečná láska není obchod
ani chytře naplánovaná výměna.
Nerozvíjí se tím, že promýšlíme strategie,
jak dostat z druhého to, po čem toužíme.
Láska se objeví sama, když pro ni
připravíme prostor.
<


♥

Nejde o to, najít viníka,
ale najít způsob,
jak překonat překážky,
které nás od sebe oddělují.


Když do vztahu s partnerem
vstoupí třetí osoba, zaujme prostor,
 který jsme nevyplnili
vlastní přítomností.
<


♥

Lpíme na potvrzení
svých hranic,
místo abychom jejich porušení
brali jako informaci,
že máme díru v plotě.


Nemusíš být vždycky
ze svého muže nadšená.
Stačí, když si k němu zachováš úctu
i ve chvíli, kdy se mu chování
vymkne z jeho vlastních
rukou.


♥

Neodpouštíme-li, lpíme na spáchané křivdě.
Držíme se jí a tak ztrácíme vitalitu. Nejde o to, co nám udělali druzí,
ale co s tím uděláme my.

LÁSKA, KTERÁ NEZNÁ HRANIC

Když si na nás náš protějšek vylije frustraci, protože jsme udělali něco jinak, než očekával, a my máme najednou na jazyku také nějaký podobný jed, kterým bychom mu to chtěli vrátit, ale místo toho udržíme v sobě ten přetlak, a jen se mlčky díváme do jeho očí a cítíme bolest a nikam před ní neutíkáme a dovolujeme, aby nás na chvíli vzala kamsi daleko..., ona postupně vyčerpá svůj potenciál a rozpustí se. Pak si možná uvědomíme, že i my podobným způsobem zraňuješme, když si nevíme rady se svojí emocionální nepohodou a v našem srdci se pozvolna začne otevírat prostor pro lásku, která nezná hranic.

S partnerským vztahem je to jako s rostlinou.
Když ji budeme zalévat málo, bude chřadnout. Když jí budeme dávát vody moc, uhnijí jí kořeny, a také o ni přijdeme.

ŽÁRLIVOST

Když si všimneme, že se někdy náš partner chová k jiným ženám s větší galantností, než k nám, můžeme se tím trápit a litovat se nebo mu to vyčítat a ptát se: proč?, tlačit na pilu a vyžadovat nebo žadonit, aby tak činil. Také si ale můžeme nalít čistého vína a podívat se, jestli se i my někdy nechováme k cizím mužským protějškům s větší vstřícností, než k tomu svému. Pak zjistíme, že výčitky a vztek vystřídal smutek. Uvědomíme si, že nejsme "lepší" a že jsme na jedné lodi. A z ticha a prázdna se v nás začne rodit nová úroveň lásky.

Láska neklade otázky.

PEČUJ O SVOU VNITŘNÍ KRÁSU

Lásku muže nezískáme pěčí o něj, jako bychom byly jeho matky, ani péčí o sebe, jako bychom byly jeho milenkou, ale péčí o svůj vnitřní prostor. Když zabalíme soucitem svá vnitřní zranění, která nám partner svým chováním "probouzí ze spánku zapomnění",  a přestaneme je schovávat před ním i samy před sebou. A když pak takhle vědomě a bez obviňování přistoupíme ke konfliktu, který se mezi námi a partnerem občas odehraje, a protruchlíme rány svojí vlastní minulosti (bez obviňování), otevřeme své srdce a tím i dveře k další úrovni lásky mezi námi.

Někdy nemusíme všemu rozumět.
Můžeme to prostě nechat jen tak jit.

SOUNÁLEŽITOST

Pocit přijetí a sounáležitosti zažijeme, když budeme se svým partnerem bez obviňování sdílet, jak se cítíme, místo toho, co si myslíme. Tehdy se uvolní obrany naše i jeho a energie lásky se mezi námi dá opět do pohybu.


PROMĚNY VE VZTAHU

Na Zemi není nic neměnné. Vše je v pohybu a mění se každou vteřinou - rozvíjí se nebo zaniká. Stejné je to i s partnerským vztahem. Vkládáme-li energi do toho, abychom uzdravovali svá vnitřní zranění a tak prohlubovali úctu k sobě samým, budeme tím rozvíjet i úctu v našem vzájemném vztahu. Čekáme-li ale, že se vztahu bude dařit bez našeho přičinění, také projde proměnou - nepozorovaně se rozpadne. To nutně neznamená, že se se svým protějškem rozejdeme či rozvedeme, ale že přestaneme mít chuť spolu trávit čas a společně se smát.

Vytvořit harmonický partnerský vztah
je jako postavit dálnici v horském, lesem porostlém terénu.
Teprve, když zdoláme nekonečnou horu přípravných prací, 
 si pak můžeme jízdu po ní užívat.

SKUTEČNÝ UŽITEK

Když nás nadzvedne něco, co náš protějšek odbyde nebo udělá jinak, než jsme si přálli nebo očekávali, nedovolme emoci, kterou to v nás probudilo, aby udávala směr, kterým se bude ubírat naše jednání. Nereagujme. Dýchejme. Buďme. Tak dlouho, až ucítíme, že přetlak povolil. Teprve potom, co v nás proběhne tenhle proces transformace, budeme vědět, co na to říct tak, aby to přineslo skutečný užitek. Nám i jemu.

Druhý člověk tu není proto, aby zaplnil naši vnitřní prázdnotu, ale aby nám
svojí přítomností umožnil uvést do pohybu energii lásky. 

TRANFORMACE

Když si dlouhodobě nevíme rady ve vztahu se svým protějškem a dospějeme do stádia, že rozchod s ním se  nám jeví jako jediné, co už zbývá, zkusme se zamyslet, co je hlavním motivem, proč chceme odejít. Pokud jsou to nepříjemné emoce z toho, jak se k nám chová, či jak je nepřítomný, zvažme, co je vlastně to, od čeho chceme pryč. Kdyby v nás partner tyto emoce neprobouzel, odcházeli bychom? Pak ale to, od čeho chceme pryč, jsou naše vlastní pocity a ne náš partner. Co, kromě toho, že si sbalíme kufry (nebo je sbalíme jemu), můžeme ještě udělat? Zkusme vložit energii do toho, abychom těmto pocitům porozuměli a rozklíčovali, odkud se berou a jaké poselství pro nás mají.  Zjistíme, že pod vším tím vztekem a nenávistí či bezmocí někde na dně naší duše čeká bolest. A když jí od sebe přestaneme odhánět a dovolíme jí na chvíli existovat, odejde  skrze naše vědomé prožívání ven. Postupně se vypaří jako pára nad chladnoucím hrncem. Pak ke svému překvapení zjistíme, že nás příště podobné chování našeho protějšku již nezraní a že on již nedisponuje mocí v nás tyto negativní pocity probudit. A když i potom budeme vnímat, že se naše cesty rozcházejí, můžeme se s ním rozloučit jako s přítelem, se kterým jsme ušli kus cesty, mnohému jsme se naučili a za mnohé mu vděčíme. Pak teprve bude naše srdce otevřené pro lásku a my připraveni na (nový) vztah.


Učme se pojmenovávat své emoce a mluvit víc o tom,
co prožíváme, než o tom, co si myslíme. Tak se staneme pro svého partnera mnohem srozumitelnějšími. 

SÍLA ČLOVĚKA

Skutečná síla člověka spočívá ve schopnosti neuzavírat své srdce a transformovat bolest v lásku.

Lásce se otevíráme, když se vzdáme nároku na odplatu.

SEBEHODNOTA

Vědomí své hodnoty navýšíme tak, že uzdravíme svá vnitřní zranění. Ne tak, že zmanipulujeme druhého člověka, aby nás o naší lásce ubezpečil. (Navíc způsobem, který vyžadujeme.)

OČEKÁVÁNÍ

Někdy se na svého partnera zlobíme proto, že nenaplnil nějakou naší potřebu tak, jak jsme očekávali. Místo, abychom si o to, co chceme, laskavě a bez výčitek řekli nebo se o to postarali sami. (A unesli i to, že bude naše žádost či prosba odmítnuta.)

Když žena nežije ve spojení se svým srdcem - když není spojená se svojí podstatou, má její muž tendenci hledat sám sebe ( opodstatnění své existence)  u jiných žen nebo aktivit. 

Láska v partnerském vztahu nás naplní až tehdy, když začneme k sobě navzájem přistupovat jako dva zralí jedinci. Dospělost k tomu nestačí.

Chcete si o některém tématu pohovořit osobně?

Domluvit konzultaci

Chcete ve svém partnerském vztahu zažívat více otevřenosti, úcty a vzájemného propojení?

Přijměte pozvání k účasti na setkání s rodinnými kostelacemi.

Termíny seminářů

MYŠLENKY

Láska
& vztahy

Smíření
& odpuštění

Přijetí
& sebeláska

Rodiče & děti

& další