RODIČE & DĚTI
Inspirace pro každý den
Děti jednoho dne vstoupí do dospělosti;
naše úcta jim náleží už dnes.
SOUCIT
Když děti spadnou, odřou si koleno a pláčí, nepotřebují žádné vysvětlování typu: "to bude zase dobré - vždyť se ti nic tak hrozného nestalo" nebo otázky: "proč jsi běžel tak rychle", „říkala jsem ti, abys tam nelezl“ nebo dobře míněné rady co a jak příště. To, co potřebují, je, být viděny a objaty se svou bolestí, kterou v tu chvíli prožívají. To jim můžeme dát ale jen tehdy, jsme-li ochotni respektovat vlastní křehkost a zacházet laskavě sami se sebou v situacích, kdy nás cokoli nebo jakkoli zraní.
CO ZASIJEME, TO SKLIDÍME
Kolik do svých dětí vložíme, tolik nám jednou vrátí. & S jakou mírou úcty se chováme ke svým dětem, když jsou malé, s takovou se budou chovat oni k nám, když dospějou (a my zestárneme).
Milovat své děti nebo je rozmazlovat, není totéž.
POŽADAVEK
Když chceme po dětech něco, co odmítají a s čím mají v tu chvíli problém, nesoustřeďujme se na jejich vzdor, ale na to, abychom sami sebe udrželi v klidu. Neočekávejme, že hned projeví souhlas s tím, co po nich chceme. Nereagujme a mlčky je svojí vědomou a laskavou přítomností podporujme, aby se jejich emoce mohly uvolnit a projevit. Když budeme trpěliví a nebudeme jejich vzdor živit odmítáním, pozvolna odezní.
VÝCHOVA
Cílem výchovy není naučit děti, co se smí a nesmí, ale pomoci jim porozumět a pochopit souvislosti mezi jejich činem a následkem toho, co udělaly nebo řekly. A přijmout za to odpovědnost.
Učme své děti pojmenovávat emoce, které prožívají, a mluvit o nich.
Tak porozumí více samy sobě a i pro ostatní se stanou srozumitelnějšími.
SMUTEK A RADOST
Je důležité dovolit dětem prožívat smutek, a tak je naučit, že i ten do života patří. Když slzy vyloučíme ze života a ony přestanou téct a přinášet úlevu od bolesti, ztratí časem i schopnost upřímně se smát.
CÍL
Cílem není naučit své děti vyhýbat se chybám, ale učit se z nich.
KAMARÁD
Být dětem kamarádem, je fajn. Nechtějme ale po nich, aby oni byly kamarádem nám. Děti nejsou zodpovědné za štěstí svých rodičů.
Málo pozornosti, stejně jako její nadbytek, dětem neprospívá.
POMOC
Pomáháme-li dětem s něčím, co zvládají samy a s čím nás nežádají o pomoc, oslabujeme důvěru v jejich vlastní schopnosti. Nevědomky je k sobě poutáme (v sobě sytíme pocit vlastní důležitosti) a obíráme je o zkušenost, že se o sebe dokáží postarat samy.
EMOCE
Věnujme pozornost dítěti, které si neví rady se svými emocemi (pláče nebo se vzteká) a potřebuje naši pomoc. Tak situaci vyřešíme mnohem snadněji, než když se snažíme jeho emoce ignorovat nebo zlehčit a očekáváme, že si s nimi poradí samo.
To nejvíc, co svým dětem můžeme dát, je, dívat se s úctou na jejich otce.
ÚCTA x STUD
Když děti udělají něco, co jim zakazujeme nebo chceme, aby dělaly jinak a zvyšujeme na ně hlas (nebo na ně křičíme), protože nás přemůžou naše vlastní emoce, zahanbujeme je. Ony cítí stud a vzdalují se - nám i sobě samým. Učí se od nás, že nemůžou zkoumat svět a dělat svoje vlastní zkušenosti a z jejich důsledků se učit.
PRAVIDLA HRY
Když malé děti necháme, aby si hrály samy, časem se to zvrtne. Když ale budeme u hry s nimi přítomni a nenásilně je seznámíme s pravidly, která je potřeba pro oboustranně uspokojivou hru dodržet a tak jim pomůžeme do nich přirozeně vrůst, budou mít ze hry radost i užitek. A jak porostou, budou víc a víc chápat, že pro vzájemnou spolupráci, je potřeba respektovat nejen potřeby a hranice svoje, ale i toho druhého a laskavě o nich se svým protějškem komunikovat bez pocitu nepatřičnosti či zahanbování.
Děti nevychováváme ani tolik tím, co jim říkáme, ale tím, co jim sdělujeme svým přístupem k sobě, druhým lidem a životu beze slov.
Chcete si o tématu pohovořit osobně?
Chcete svým dětem víc porozumět a naučit se je přijímat v jejich originalitě a zároveň být pro ně autoritou, kterou budou chtít respektovat ?
Přijměte pozvání k účasti na setkání s rodinnými kostelacemi.
MYŠLENKY
Láska
& vztahy
Smíření
& odpuštění
Přijetí
& sebeláska
Rodiče & děti
